Postupná adaptace dítěte do prostředí mateřské školy
Počátek docházky dítěte do mateřské školy je vždy významnou událostí týkající se celé rodiny. Tento důležitý okamžik je spojen s nejistotou všech zúčastněných spojenou s obavami, jak bude dítě tento přechod zvládat.
Významným hlediskem určujícím úroveň přechodu dítěte do mateřské školy je jeho věk, zralost, způsobilost
a připravenost pro vstup do mateřské školy. Dítě nastupující do mateřské školy vstupuje do cizího prostředí, kde zůstává bez přítomnosti rodičů po určitou část dne. Tato situace je pro dítě zcela nová a zasahuje do jeho psychické pohody. Ve spojení s příchodem do nového prostředí dochází ke vzniku zátěžové stresové situace projevující se úzkostí a strachem z odloučení se od rodičů, obavami z neznámého prostředí. Vstup dítěte do mateřské školy je spojen se zásadní změnou jeho identity, dochází ke změně rolí na základě nových vztahů
a v neposlední řadě se dítě setkává s odlišnými výchovnými postupy, než na jaké bylo dítě v rodině zvyklé.
Podmínkou ulehčení vstupu dítěte do mateřské školy je postupné seznamování se s tímto novým prostředím, aby si dítě ujasnilo rozdíly mezi prostředím rodiny a mateřské školy. Pro ulehčení přechodu do nového prostředí mateřské školy se umožňují návštěvy rodičů a dětí ještě před termínem nástupu do MŠ. Rodina se seznamuje
s personálem, prostředím třídy a MŠ, uspořádáním dne, stravovacími zvyklostmi apod.
Jak dlouho se bude dítě přizpůsobovat novým podmínkám a jak dlouho bude toto období probíhat, je velmi individuální. Některé děti nemají s adaptací témeř žádné potíže, některé reagují pláčem a smutkem. Vyjímečně se může stat, že se některé děti nedokáží zadaptovat ani po dlouhé době (např. přes polovinu roku) a všestranně tím trpí. Ve školce se obtížně loučí, nezapojují se do činností, jsou uzavřené nebo mají psychosomatické obtíže. V takovém případě je vhodné průběžně konzultovat možné postupy s učitelkami a hledat společnou cestu, případně se poradit s dětským pediatrem či psychologem v pedagogicko-psychologické poradně.
Provázanost pocitů rodičů a dětí
Děti mají v předškolním věku silnou výraznou emoční vazbu na rodiče. Dítě umí velmi dobře číst pocity rodičů z jejich gest, mimiky, nervozity, nejistoty a smutku. Je vhodné, když i rodiče přiznají stav svých citů a momentálních prožitků. Např. „To víš, taky mi není veselo, když to ještě nemáme tak zažité…Zase jsme si přes víkend odvykli…, Je mi také smutno, ale věř, že na tebe budu myslet…
Vyslovení obav a projevy citů není nic nevhodného. Dítěti pomůže, když uslyší, že jsme schopni jeho pocity pochopit. Více porozumění ukážeme, když mu řekneme: „Vidím, že tě to trápí…, Zatím si to nedovedeš představit, co budeš všechno dneska dělat…”, apod. V hlavním významu jim říkáme to samé, ale dítě má pocit, že mu rodič rozumí, má ho na své straně.
Před příchodem do školky bychom se měli snažit, aby naše společná komunikace nebyla ve svém obsahu uspěchaná a navozovala pocity pohody, podpory a vzájemné důvěry.